Krajina se oděla do bílého hávu, který jí paní zima po dlouhé době opět darovala,
a tým badatelů záhad Mystery Hunters CZ se koncem února 2018 rozjel na pomoc
kamarádovi Michalovi do obce Myslkovice na Táborsku, v jehož domě se dějí
hrůzostrašné věci. Prochází se tu postarší pán s kapačkou, někdo neznámý vyhazuje hrnce
z kredence, a to i v přítomnosti jiných svědků. V celé budově se zjevuje nesčetné množství
zbloudilých duší, jež nemohou nalézti klid a trýzní svým pohnutým osudem jak samy sebe,
tak i Michala nebo jeho hosty.

Nesmíme zapomenout, že obec Myslkovice existuje poměrně dlouho, tudíž má za
sebou velice bohatou a rušnou historii. Především za druhé světové války, kdy většina
obyvatel byla židovského původu, což v oné době znamenalo mnohé útrapy a nesnadnosti.
Tyto krušné časy se vepsaly do zdí místních obydlí a nyní dávají o sobě vědět.

Konečně se jednoho pochmurného únorového večera vydáváme vstříc neklidným
duším s jediným cílem. Pokusíme se jim pomoci. Část týmu vysazuji na parkovišti před
nákupním střediskem v Soběslavi. Andri a Majka absolvují zbytek cesty taxíkem, zatímco
já s Kájou jedeme vyzvednout Megí.

Když se konečně shledáme v domě u Michala, slavnostně předáme Megí dort,
neboť měla narozeniny, a je na čase soustředit se na práci. Vybalujeme techniku a Michal
nám na kameru vypráví, co se tu vše děje. Následně nás provede domem, kdy vše poctivě
dokumentujeme a na několika strategických místech necháváme zapnuté diktafony. Již při
prvním zběžném průzkumu domu na sobě shledáváme známky únavy a jakési tíhy na
hrudi. Tyto pocity se umocňují, jsme-li blíže půdě.

Vracíme se do obýváku a zkoušíme ghostmeter. Plni očekávání sledujeme, co se
bude dít, ale entity o nás jeví pramalý zájem. Zkoušíme je oslovit přes ghostbox, ale ani
tady se kýžené komunikace ne a ne dočkat. Jak máme tedy pomoci, když zbloudilé duše
tuto pomoc odmítají?

„Vždycky se chodí schovat na půdu,“ řekne Michal, čímž se vysvětluje i fakt,
proč nám v blízkosti půdy vypovidaly nohy službu, „odtud také přicházejí. Dost často
je tam nahoře slyším.“

Náš tým má mnoho členů a to možná entity vyplašilo. Vždyť ghostmeter za celou
dobu, co byl puštěný, bliknul pouze jednou. Rozhodli jsme se rozdělit na dvě tříčlenné
skupinky. Andri, Michal a já půjdeme bez okolků rovnou na půdu, kde se s entitami
zkusíme spojit. Majka, Megí a Kája na nás budou čekat v obýváku. Pak bychom se měli
prostřídat. Pokud půjde do tuhého, přes vysílačky se budeme informovat.

Vyzbrojeni technikou zdoláváme se zatajeným dechem schody do podkroví.

Rozmístíme se na půdě a naciťujeme tíživou atmosféru kolem nás. Nasloucháme, zda
někdo něco neuslyší.

„Támhle u komína byl předtím ten starší chlap a za ním jako by se otevírala
nějaká brána,“ pronese do ticha Michal. To celé zahlédlo několik členů týmu již při první
obchůzce půdy. Fotíme a natáčíme vše kolem nás doufajíc, že onoho muže zachytíme
i jinak než pouhými smysly. Bezúspěšně.
Ztěžka navazujeme kontakt, ovšem i tak se nám přes ghosbox ozývají různé hlasy.
Jak ženské, tak mužské. Velice neochotně odpovídají na naše otázky. Následuje odmlka.
Zničehonic v ghostboxu dvakrát hlasitě práskne. Zvuk nezaměnitelný s ničím jiným. Zvuk
výstřelu. Aby toho nebylo málo, neprodleně se ozve štěkot psa. Opět z ghostboxu.

Andri se chytá za bok. Pocítila náhlou bolest. Netrvá dlouho a Michal cítí to
samé. Přiblížím se ke dvojici. Po několika krátkých okamžicích se mi nevede jinak.
Prudká štiplavá bolest se šíří celým bokem. Naštěstí vše během chvilky poleví.
„Hilfe,“ zazní v ghostboxu. (z něm. „pomoc“ - pozn. aut.)
Věci dostanou rychlý spád a já se přestávám ovládat. Zmítá mnou najednou tolik

emocí. Smutek. Zoufalství. Beznaděj. Ani jedna z nich má vlastní.

Je na čase se vzchopit, neboť vnímám, jak se mi pod nohama chvěje
podlaha. „Jdeme pryč!“ rozhodla Andri, která bezchybně vycítila vážnost situace.
„Já se asi pozvracím,“ oznámím do prostoru před sebou, naprosto neschopna se
pohnout. Nakonec se z půdy přece jen dostaneme pryč a já se těsně pod schody svezu
k podlaze, kde už na nás čeká zbytek týmu s očima navrch hlavy. Pomalu se dávám
do kupy. Netrvá to dlouho.

Mezitím se druhá část týmu dozvídá, co se nahoře na půdě stalo. My na oplátku
zjišťujeme, že členové sedící v obýváku neustále slyšeli, jak v podkroví někdo chodí.
A my to být nemohli, protože jsme se prakticky ze svých stanovišť nehnuli ani o píď.
„Ano,“ reaguje Majka, „takhle z tebe berou energii. Když na tebe nemůžou jinak,

kradou ti sílu přes levou nohu.“

* * *

Hodina pokročila a druhá tříčlenná skupinka se vydává nahoru. Kája, Majka
a Megí vybaveni přístroji setrvávají v podkroví, zatímco my nabíráme síly na další fázi
vyšetřování v obýváku.

Po jejich návratu se dozvídáme, že slyšeli hlasy, jako když si muž povídá se

ženou. Majka měla pocit, že ji někdo škrtí.
„Halt!“ slyšeli jasně všichni tři. (z něm. „stát“ - pozn. aut.)

* * *

Ve stejném rozdělení týmu Mystery Hunters CZ provádíme v podobném duchu
průzkum i v jiných pokojích, ovšem bez valného úspěchu. Rozhodli jsme se, že je na čase
pomoci Michalovi i duším dlícím ve světě živých a dopřát tak vytoužený klid všem
v domě.
Plán byl poměrně jednoduchý. Přilákat duše k sobě a odvést je do světla.
Jakmile bylo vše potřebné nachystáno, vydáváme se k půdě. Tentokráte všichni.

Nyní bude zapotřebí každé ruky.

Jaké bylo ale překvapení, když po duších nikde ani vidu, ani slechu. Nikde nic.
Pro jistotu jsme ještě prozkoumali dvorek, zda-li nám něco neuniká. Všude panoval
naprostý klid. Jako kdyby v tomto domě nikdy nestrašilo. Rozhodli jsme se, že já je
s Andri nalákáme ke zbytku týmu. Ale ani v tomto ohledu jsme si o mnoho lépe nevedli.
„Ta brána, kterou jsme nahoře na půdě viděli, vypadala jako spojení se sousedním

domem. Je možné, že dříve byly půdy vzájemně propojené,“ řekla Majka.

Tím by se dalo vysvětlit záhadné zmizení všech duší. Budit sousedy pozdě v noci
nepřicházelo v úvahu a my se museli spokojit s tím, že dům, kde se Michal zdržoval, byl
vysvěcen.

S všelijakými pocity se loučíme a doufáme, že toto opatření zajistí klid alespoň
Michalovi. Odjíždíme domů. Nikoli však bez úspěchu. Opět jsme se něčemu cennému
přiučili a opět jsme získali několik nových zkušeností.