Během odpoledne jsme se díky našemu průvodci Josefovi seznámili s celým komplexem sv. Markéty a pocitově si osahali zajímavá zákoutí. I speciální technika k paranormálním jevům určená nám potvrdila, že naše volba ohledně výběru lokality je skvělá.

PRŮZKUM PŮDY A BOUŘE NAD NÁMI

Pomalu se začíná smrákat. Po příjemné pauze umísťujeme v přízemí zapnutý diktafon, bereme zbylou techniku a s Josefem i Jirkou stoupáme znovu vzhůru na půdu. Vybaveni Kinectkamerou, Ghostmetrem, Ghostboxem, teploměrem atd. doufáme v posun komunikace s místními entitami. 
Pepa prochází pod trámy a máchá před sebou rukama v domnění, že mu v chůzi brání veliká pavučina. Jenže tu nejde o pavoučí mucholap, ale o velikou mlhovinu (ektoplazmu). 
V jednom z rohů na půdě se před námi cosi ukrývá a nechce „TO“ býti zpozorováno. Andria tomu chce přijít na kloub, ale jen se přiblíží, v tu chvíli je jí špatně a nemůže popadnout dech. I na Fandu přítomnost čehosi neblaze působí. Jakmile se ocitne v blízkosti oné entity, uzavře se mu hrdlo. Jakoby ho někdo chytil pod krkem, celým tělem mu probíhá bodavá bolest. 

Snažíme se o komunikaci, když tu Fanda zahlédne mihnout se před Andriou bílou mlhovinu. Půda začíná ožívat a z Ghostboxu slyšíme hlasy. Bohužel se nad námi začínají ženit všichni čerti. Neutuchající bubnování lijáku na střechu doprovází jedno zahřmění za druhým. Scéna jak z kýčovitého hororu. Ta atmosféra se nedá slovy popsat. Jako kdyby se všichni raraši spikli a chtěli se na nás přes střechu dotlouci. Během chvíle se Pavlovi vybije u Kinectkamery baterie. Snažíme se s entitami navázat komunikaci, proto se jim postupně jmenovitě představíme. Andria se dotazuje, zda chtějí konkrétně s někým z nás mluvit a jestli nám chtějí osobně něco sdělit. 
Z Ghostboxu přichází odpověď „Pavel“ a v zápětí další odezva: “Já nemám co říct“ a „Křáp“. 
Netušíme, jestli se jedná o vítku k jednomu z našich přístrojů. Přestože k nám chrlí Ghostbox další odpovědi, přes neustálý hluk jim je pramálo rozumět. Nelze jinak, než po neúspěšné snaze entitám porozumět, seanci na půdě ukončujeme. 
Pavel jde dobít baterii v Kinectkameře, a i Niccy je nucena ve své kameře baterii vyměnit. Postupně procházíme starým traktem patro po patře, zda nenarazíme na nějakou paranormální výzvu. Avšak nic zajímavého se zde neděje. Pouze venku běsní boží dopuštění. 

SETKÁNÍ S MNICHEM, TAJEMNÁ RUKA A POSTAVA

Kinectkamera je opět v provozu. Na řadě našeho průzkumu je sklepení, ze kterého všechny mrazí po těle. Kupodivu i zde se vše zklidnilo. Pravděpodobně dotyčná entita zjistila, že nejsme pro ono místo žádnou pohromou a po zbývající pobyt na sv. Markétě nepříjemné pocity u vchodu do slepení vymizely.

Hodinové rafičky se blíží ke 21:30 hod., když procházíme chodbou v přízemí. Po setmění vibruje na sv. Markétě tajuplná atmosféra, která námi proniká do morku kostí. 
Pocitově zpozorujeme další dušičku, co kolem nás krouží. Ovšem jakmile zjistí, že o ní víme, snaží se před námi uniknout průzorem nad schodištěm do jedné z místností. 
V prostoru ústícím z chodby, jsou vykopané šachty ve tvaru hrobů. Právě zde odkryl před několika léty otec Josefa lidskou kostru, kterou kamsi uklidil a posléze opět na dané místo vrátil, aby se v bývalém kostele znovu rozhostil klid. 
Projdeme nerovným terénem do místnůstky, která je velice zvláštní. U podlahy zeje malé okénko do sklepení a nad ním je další, větší okno, jež vytváří průzor ke schodišti. 
Atmosféra začíná houstnout, nohy těžknou, a Ghostmetr začíná šílet, bliká a kvílí. Jeho hodnoty nám ukazují 3 – 4,5 – 6 mG. Na nic nečekáme a spouštíme Ghostbox ke komunikaci. Netrvá dlouho a ozvou se první hlasy: „Promiň“, netušíme komu se kdo omlouvá, ale pokračujeme otázkou. 
„Kolik dušiček tu s námi v současné chvíli je“ a přichází okamžitá odpověď: „Tři“.  
„Jak se na sv. Markétě máte, jak se vám daří?“ Odpověď: „Dobře“.
„Čím jste byli za života?“ Odpověď: „Mnich“
Andria si potvrzuje onu odpověď další otázkou. „Vy jste byl mnich?“ Odpověď: „Ano“
Dále dušičkám do hovoru moc nebylo, tak Andria zvolila jinou strategii. Navázala na téma současné situace ve světě, zda o ní entity vědí a jaký je jejich názor. Líbí se jim, co se v současnosti ve světě děje? Ghostmetr začal znovu o překot blikat a kvílet. Pravděpodobně nám tím chtěly dušičky sdělit svoji nespokojenost se současným stavem věcí. Jako by dostala Andria ledovou sprchu, husina jí naskočila po celém těle. 
Dále jsme se dozvěděli, že zde dušičky nezahálí, nýbrž tu mají stále jakousi práci, ale podrobnosti o jejich činnosti nám sděleny nebyly. Možná si žijí ve vlastní realitě, kde je jim dobře. Na prosbu, zda by se nám mohly představit, z Ghostboxu padalo jedno jméno za druhým: „Dita“, „Kuba“, „Mila“.  
Od Paní Dity jsme se dozvěděli, prý byla za života služkou. Útržkovitě přicházejí z přístroje další slova, ze kterých je jedno srozumitelné: „Chytili“. 
Na tento podnět se Andria ptá, zda je tu někdo, kdo žil v době, kdy byl kostel s klášterem přepaden husity a zazní odpověď? „Ano“. 
V místnosti se začíná znatelně ochlazovat. Andrie se motá hlava a Ghostmetry, jež mají Jirka s Josefem v rukou, se opět rozjedou na plné obrátky. Pravděpodobně vzpomínka na děsivé drancování a zmar onoho místa, místní entity silně emocionálně rozrušily. 
„Byli při tom hrozném masakru někteří mniši, co se snažili utéct, pověšeni na stromě v blízkosti kostela? Co je na tom pravdy?“
 Po krátké odmlce se Ghostmetry znovu rozblikají a přichází jasná odpověď: „Ano“. 
Teplota rychle klesá ze stávajících 14°C ku 8°C. 
Je nám místních dušiček opravdu velice líto. „Můžeme pro vás něco udělat?“ a přichází okamžitá odezva? „Pomoc“.
Najednou z Ghostboxu zazní „Zmiz“. 
Pravděpodobně se do rozhovoru vmísil někdo nezvaný, protože místní obyvatelé s námi doteď jednali slušně.
 
Jirka pojednou zkoprní a je zcela šokován. Naproti v okenním průzoru na schodiště vidí, jak na něj zamávala čísi ruka. Je zážitkem zcela konsternován, jelikož jak nám později řekl: 
„Doposud jsem v něco takového nevěřil. Ve Frankfurtu studuji medicínu a teď tu vidím v okně čísi ruku, co na mě mává. Jak si mám tohle vysvětlit!!?“ 
„Kdo to na Jirku mával?“ otáže se Andria a zazní odpověď: „Já“. 
To je široký pojem, ale víc nám o sobě dotyčný duch nesdělí.

Po krátké odmlce začnou Ghostmetry opět šílet, jak na světelné show. Z přístroje se slabě ozve křik mimina. Ghostmetry blikají a ječí jako o závod. Vnímáme, jak do místnosti někdo přichází, nejedná se o jednotlivce, je jich mnohem víc. Teploměr je na 7°C. Niccy žádá dušičky, zda by se nám mohly ukázat a v tom se dostaví u Pepy obrovský šok. Vidí mezi Jirkou a Andriou stojící postavu muže. Jeho obličej nám celkem podrobně popsal. Prý měl tmavé vlasy, štíhlý obličej s vousy. Teplota stále klesá, již na 5°C. 
Vysilující zážitek je náročný pro všechny přítomné. Jak pro náš tým, tak místní dušičky a komunikace opadává. Místnost s poděkováním opouštíme a vydáváme se po schodech do horních pater. Snad nám i zde bude přát štěstí. 

KOMU PATŘÍ KLAPOT STŘEVÍCŮ

Niccy prochází chodbou druhého patra kolem vchodových dveří u jednoho z bytů. Již odpoledne zde měla podivný zážitek. Něco ji zaujme a chce vstoupit dovnitř, když tu ji kdosi neviditelný odstrčí. Jenže naše kamarádka se jen tak nevzdává a bere to naopak jako výzvu k průzkumu. Nenecháme se pobízet a procházíme bytem, jednou místností za druhou. Je jisté, že tu nejsme sami a nejsme vítáni. Na chodbě slyšíme opakovaně kroky a šramot, i když z nás to být nikdo nemůže. Vejdeme na chodbu a po chvilce ticha se ozvou kroky na schodech. Někdo sem přichází a dle klapotu střevíců se pravděpodobně jedná o ženu. 
Spouštíme Ghostbox a během chvíle se z něho ozývají pozdravy: „Ahoj, ahoj“.  
„Kdo by si s námi chtěl popovídat, řekněte nám své jméno“, snaží se Andria o komunikaci a vzápětí slyšíme ženský hlas: „Ina“. 
Dozvídáme se, že dámské kroky patřily ženě, která v onom bytě kdysi žila. Z přístroje přicházejí další informace. Prý zde přebývají dušičky mužů, žen i dětí. 
Pepa si tu hrával v dětství s jakýmsi malým přízrakem a je zvědavý, jestli si na něj ještě dotyčná entita pamatuje. Po krátké odmlce slyšíme slabě dětské hlasy, kterým není rozumět. Až na konci rozhovoru, kdy dochází dušičkám energie a poděkováním se s nimi loučíme, nám na oplátku dětský hlas zřetelně odvětí: „Děkujeme“. 

SEANCE S PANENKOU

Noc pokročila k půlnoci a je čas navštívit místo, které nebylo nikomu z nás příjemné, již při první návštěvě. Spletitými a temnými chodbami sestupujeme do tajných útrob (tak je majitelé nazývají). V bytě o třech místnostech není ani teď energie přívětivá. 

V minulosti žila na sv. Markétě rodina s malou holčičkou. Rodiče odešli do práce a děvčátko nechali doma samotné. Jak hrozné pro ně muselo být, když našli po návratu holčičku bez známek života. Pokud tu duch děvčátka stále je, pokusíme se s ní spojit. 
Josef posadí na podlahu panenku, kterou tu kdysi našli. Stala se pro ně jakousi relikvií. 
Kupodivu se atmosféra najednou zklidnila a pokusy o komunikaci přicházejí vniveč. Až po delší době se z Ghostboxu ozve: „Strach“. 
A začíná přituhovat. Citelně se ochlazuje, kdosi přichází. Niccy cítí po levé straně čísi přítomnost a na Kinect kameře se těsně u kolegyně objevuje postava. Za chvilku přízrak zmizí a v místnosti opadá napětí. Je zřejmé, že zde už o nás nikdo nestojí a tak se vracíme k našemu hlavnímu stanovišti. 

POSLEDNÍ POKUS A TŘEŠNIČKA NA DORTU

Ještě naposledy zkoušíme štěstí u vchodu do příbytku, kde jsme měli komunikaci s mnichem. Ale i zde je naprostý klid. Pravděpodobně jsme si všichni sáhli na samé dno. Nezbývá, než všem entitám s pokorou poděkovat za dnešní zajímavé setkání a odebrat se ke spánku. Po takové akci si zasloužíme odpočinek. Zavrtaní do spacáků, se pomalinku odebíráme do věčných lovišť, když v tom nás vyruší pípání  Ghostmetru, který jsme zapomněli zapnutý na podlaze mezi dveřmi. Přístroj po krátkém virválu zmlkne. Jenže se nikomu z nás z teplého pelíšku nechce a tak necháváme zapnutý Ghostmetr na místě, na pospas svému osudu. Netrvá dlouho a Markétou se ozývá klidné oddechování spáčů, kdy si každý z nás ve snech bloudí ve svých tajemných světech.
 
Je ráno 8:00hod. a ze spravedlivého spánku nás budí neúprosný jekot  Ghostmetru, který tu nad námi jako jediný celou noc bděl. Tentokrát je celkem vytrvalý a neúprosný. No, pravděpodobně nám některá dušička přichystala budíček, což bylo pro nás na sv. Markétě ve finále příjemnou třešničkou na dortu. 

S vděkem se s majiteli i místními entitami loučíme, a je jisté, že zde nejsme naposledy. V září se opětovně vrátíme na místo činu. 
Jak na sv. Markétě probíhalo naše další pátrání po paranormálních jevech, Vám nezůstane skryto. Opět se máte na co těšit…

JEŠTĚ JEDNOU VELIKÉ DÍKY

Pro celý tým MYSTERY HUNTERS CZ byl pobyt a výzkum na sv. Markétě nezapomenutelným a silným zážitkem. Děkujeme paní majitelce Schöffmannové, Josefovi a Jirkovi, že nám dovolili si toto úžasné místo nadmíru užít. Chováme k Vám obrovskou úctu za to, s jakou láskou a pokorou bývalý kostel spravujete a opečováváte. Za celý tým MYSTERY HUNTERS

 Andria Trinity